promo

ENVIcentrum

ZEVO Brno se chystá na rok 2024

Podle údajů Eurostatu vyprodukovala celá Evropská unie v roce 2014 241 milionů tun komunálních odpadů. Z toho asi 109 milionů tun bylo recyklováno (asi 44 %), 67 milionů tun uloženo na skládky (asi 27 %) a okolo 65 milionů tun odpadu bylo energeticky využito (27 %). V rámci evropské osmadvacítky 13 zemí stále ukládá na skládky více jak 50 % komunálního odpadu.

K posunu od těchto čísel Evropská Komise v roce 2014 přijala ambiciózní balíček, jehož cílem je stimulovat přechod k oběhovému hospodářství. Navržená opatření by měla přispět k uzavření životního cyklu výrobků prostřednictví opětovného využívání a větší míry recyklace a prospět tak životnímu prostředí i ekonomice. Ke klíčovému prvku uvedeného návrhu patří společný unijní cíl do roku 2030 recyklovat 65 % až 70 % komunálního odpadu a současně snížit objem odpadu ukládaného na skládky na 5 až 10 %. Země EU se tak ocitají před nelehkým úkolem, na který musí do roku 2030 najít řešení. Pro naplnění těchto požadavků je klíčové připravit podmínky nejen pro druhotné zpracování materiálově využitelných složek, ale také pro energetické využívání zbytkových, materiálově nevyužitelných odpadů, které budou plnit úlohu náhrady primárních neobnovitelných zdrojů surovin a energií. Tato zařízení mají v moderním odpadovém hospodářství nezastupitelné místo.    

Vybudování dostatečných kapacit na energetické využívání odpadu do značné míry závisí na legislativních podmínkách, ekonomické návratnosti investic a spolupráci jednotlivých subjektů v odpadovém odvětví. Přestože stále zaznívají hlasy, že kapacity ZEVO jsou v rámci Evropské unie předimenzované, jednoduchým výpočtem lze dojít k závěru, že tomu tak není a že dokonce chybí kapacity pro cílový rok 2030 na využití průmyslových odpadů a odpadů z obchodních řetězců, které se také využívají energeticky. Pokud vyjdeme ze statistických údajů roku 2014, kdy bylo v EU vyprodukováno 241 milionů tun odpadu, odečteme 10 % odpadu, které lze od roku 2030 uložit na skládku, a 65 % odpadu, které bude obligatorně určeno k recyklaci, dostaneme se k číslu 61 milionů tun. Pro přesnost je třeba připočíst ještě 13 milionů tun odpadu, které představují podíl nevhodný k recyklaci, a rázem se dostáváme k 74 milionům tun, které v celoevropském měřítku představují potenciál pro energetické využití. Instalovaná kapacita stávajících zařízení je 83 milionů tun pro odpady komunální a obdobné z průmyslu a komerční sféry.

Odpadové hospodářství v České republice na tom není jinak a bez výstavby nových ZEVO bude v roce 2024 v obtížné situaci. To je totiž rok, ke kterému zákon o odpadech zakazuje ukládat na skládky směsný neupravený komunální odpad a recyklovatelné či využitelné odpady. Situace je o to složitější, že se již několik let čeká na nový zákon o odpadech, který by stanovil jasná pravidla a mantinely pro start nových projektů. Možná právě toto otálení s jasnou koncepcí je jen hra o čas, kdy čím více se bude blížit magický rok 2024, tím méně času bude na vybudování nových zařízení, které umí využít energetický obsah ze zbytkového směsného komunálního odpadu k výrobě elektrické energie a teplonosného media ve formě páry nebo horké vody za ekonomicky přijatelných podmínek a přísných ekologických parametrů. V roce 2020 nám pak nezbyde nic jiného než konstatovat, že jsme promarnili čas, a začít materiálově nevyužitelný odpad jako palivo odvážet do zahraničních ZEVO, postavit neefektivní zařízení k mechanicko-biologickém úpravě odpadu nebo dále skládkovat. Tato perspektiva nepřispívá k zajištění energetické bezpečnosti naší země.

V brněnském ZEVO jsme přesvědčeni, že i přes všechny dosavadní neúspěchy ministerstva životního prostředí nastavit legislativní a ekonomické podmínky k ekologičtějšímu nakládání s odpady, budoucnost v energetickém využívání směsného komunálního odpadu je, a že má smysl zariskovat a stávající kapacitu spalovny rozšířit. Dle odborných předpokladů bude v ČR zbytkového směsného komunálního odpadu, který nelze recyklovat, kompostovat nebo nějak materiálově využít ročně minimálně 1,8 – 2,5 milionů tun. Stávající kapacita spaloven v České republice je 750 tisíc tun a měla by být tedy navýšena do roku 2024 minimálně na 1,5 milionů tun. Z těchto důvodů v Brně probíhají intenzivní práce na projektové přípravě výstavby 3. kotle, po jehož zprovoznění bude spalovna schopna energeticky využít až 380 tisíc tun komunálních odpadů. Projektový záměr počítá s technologií parního kotle s roštovým ohništěm, horizontálního provedení, kdy palivem bude směsný komunální odpad a další odpady podobné komunálnímu vhodné pro energetické využití. Bude zachován stávající princip 5stupňového čištění spalin i stávající model dodávek tepla do sítě centrálního zásobování teplem a výroby elektrické energie v režimu kombinované výroby elektřiny a tepla. Díky tomuto rozšíření bude brněnské ZEVO schopno energeticky využívat odpad z celého Jihomoravského kraje i přispívat k plnění POH kraje Pardubického a Zlínského, na Vysočině, v Olomouckém a Moravskoslezském kraji tím, že i část jejich odpadů bude energeticky využívána.

V souvislosti s rostoucí objemem zpracovaného odpadu musí společnost SAKO vyřešit i způsob jeho logistiky. Stejně jako doposud bude možná doprava po silnici sběrovými vozy nebo velkoobjemovými kontejnery, ze vzdálenějších lokalit bude v nejbližší době možná i nákladní železniční doprava. Vlastní vlečka a výkladiště odpadu bude po dokončení výstavby 3. spalovenského kotle překládat až 60 tisíc tun odpadu ročně. Železniční doprava je vnímána jako jasný environmentální doplněk celého komplexu služeb.

Rozhodnutí investorů k výstavbě nového zařízení na energetické využívání odpadů není vůbec jednoduché, zvláště v době, kdy bylo schvalování nového zákona o odpadech opět přerušeno a nejsou nastaveny jasné cíle, které budou po nabytí jeho účinnosti na odpadové hospodářství kladeny. Veškeré dosud zpracované analýzy predikují dostatečné množství produkovaného materiálově nevyužitelného komunálního odpadu, které bude potřeba zpracovat jiným způsobem než materiálově, přesto existuje řada otazníků, které investory staví do nejisté pozice. Bude skutečně k roku 2024 platit zákaz skládkování? Jak bude stanovena výše poplatku za ukládání na skládky? Bude vytvořen ekonomický nástroj, který zvýhodní environmentálně přijatelnější způsoby nakládání s odpady? Jaká bude hranice výhřevnosti pro ukládání na skládky? Bude ji někdo schopen analyzovat? Otázek je mnoho, odpovědi zatím žádné. Česká republika potřebuje nový zákon o odpadech jako sůl. Snad se ho brzy dočkáme.