Víte, jak velký handicap to může být, když hrajete proti zdravotně postiženým sportovcům dle jejich pravidel? Tak přesně tohle si vyzkoušeli naši borci z Divize Svoz, kteří se s klapkami na očích zúčastnili přátelského fotbalového utkání proti nevidomým sportovcům, hrajících pod hlavičkou Masarykovy univerzity. Utkání proběhlo v rámci naší podpory desátých Evropských her handicapované mládeže, kde SAKO Brno působilo v roli jednoho z hlavních partnerů.
Možná že naše očekávání byla nereálně veliká (podobně jako optimismus Holanďanů před fotbalem s Českou republikou) nicméně s klapkami přes oči to zkrátka nejde, když nejste zvyklí. A tak opatrně postupujete hřištěm, mácháte rukama, jako kdybyste měl co chvíli uletět, ale spíš se staráte o to, jak neupadnout, jak se nezamotat do brány, či nepřetočit přes svodidla. A kde je míč? To proboha netušíte, ani když Vám s ním rozhodčí soustředěně cinká u ucha.
Že na některých fotografiích noha míč mine, a že to leckde vypadá, jako kdybychom jsme se snažili obehrát sami sebe, případně umístit nádherného vlastence? O to přece vůbec nešlo! Důležité bylo, že SAKO Brno svým dílem podpořilo myšlenku společného setkání mladých sportovců z celé Evropy a benefice na Svoboďáku byla jen takovým milým poděkováním za naši podporu.
Dlužno dodat, že kromě zdatných sportsmanů jsme na náměstí Svobody dorazili také s početnou skupinou fanoušků, roztleskávaček, všeznalých kibiců a jednoho obzvláště výřečného moderátora. Přestože kanonýři z univerzitního týmu dobře věděli, že za každý vstřelený gól následuje trest v podobě nevyvezení odpadu, nerozpakovali se nám jich nasázet nepočítaně :-)
A my? To se nám to radovalo, když jsme občas střelili gól, a to do branky soupeře. Lítý boj pak vystřídaly interview do médií, společné focení s fanouškem předsedou představenstva a příslib, že příště to zkusíme znova.
Fotbal na Svoboďáku
