HOMEMAPA WEBU ČESKÁ VERZE ENGLISH VERSION


Technologický proces

Radiační ochrana

V prosinci roku 1999 byl nainstalován před vstup na vážní zařízení Spalovny detekční systém, který má za cíl zabránit nedovolenému úniku radioaktivních látek nebo ionizujícího záření do životního prostředí při nelegálním a nežádoucím transportu zdrojů ionizujícího záření a omezit tak následky nehod.

Radiační ochranou se rozumí takový systém technických a organizačních opatření, který omezí pravděpodobnost ozáření dalších osob a životního prostředí. Nainstalovaný systém odhalí zářiče ionizujícího záření nestíněné i stíněné odpadem, stavební sutí i jinými materiály, a to i takové, které jsou uzavřeny v přepravním olověném stínění.

Dohledání a následné zneškodnění zajištěných předmětů kontaminovaných radioaktivní látkou je prováděno dodavatelsky pověřenou autorizovanou firmou. O každém záchytu je informován Státní úřad pro jadernou bezpečnost a Policie ČR. Podle závažnosti nálezu jsou zvoleny postupy pro jejich likvidaci a dohledání viníka.

Tímto opatřením je zabezpečena ochrana naší společnosti před nedovolenou manipulací s radioaktivními materiály.

Spalování a I. stupeň čištění

Stavba byla řešena jako uzavřený ucelený komplex s prvním stupněm čištění spalin, tj. odloučení pevného úletu ze spalin na elektrostatických odlučovačích. Kotelna je osazena třemi kotli s válcovými rošty (6 válců) systém Düsseldorf s následujícími technickými parametry:

  • maximální spalovací výkon roštu 15 t/hod.;
  • minimální spalovací výkon 8 t/hod.;
  • maximální parní výkon 45 t/hod.;
  • jmenovitý parní výkon 40 t/hod.;
  • minimální parní výkon 28 t/hod. při dodržení emisních parametrů;
  • jmenovitý tlak přehřáté páry 1,47 MPa;
  • jmenovitá teplota přehřáté páry 230 °C;
  • jmenovitá teplota napájecí vody 105 °C.

Konstrukčně jsou kotle řešeny jako tzv. kotle třetí generace, tj. s maximálním snížením průtočných rychlostí spalin výhřevnými plochami, uvolněním všech vnitřních prostor z důvodů zanášení a otěru, se snahou o docílení maximálního parního výkonu kotlů.

V říjnu 2004 byla do stávajícího zařízení nově instalována metoda selektivní nekatalytické redukce oxidů dusíku (SNCR), která spočívá v nástřiku redukčního roztoku do spalovací komory kotle v teplotním pásmu 850°C–1050°C. Tato technologie reaguje na množství a teplotu spalin i na vstupní koncentrace NOx za kotlem tak, aby bylo zajištěno i za nejméně příznivých podmínek splnění emisního limitu pro znečišťující látku NO2 – 200 mg/m3. Podmínkou instalace bylo zachovat stávající provozní podmínky vlastního spalovacího procesu a následných provozů, při splnění obecního emisního limitu pro nově vznikající znečišťující látku NH3 – 50mg/m3. Tato znečišťující látka vzniká jako důsledek nedokonalé chemické reakce mezi oxidy dusíku a redukčním činidlem nebo v důsledku přebytku redukčního činidla při nástřiku do spalovací komory kotle. Pro zpětnou odezvu množství nástřiku redukčního činidla je na výstupu z kotle instalován analyzátor pro sledování koncentrace NO/NOx a slouží pro řídící proces nástřiku redukčního činidla.

Pro všechny tři spalovací kotle byl navržen jeden komín s výškou 125 metrů. Schematický nákres brněnské spalovny podává základní charakteristiky technologie spalování, čištění spalin a úpravu konečných produktů z čištění spalin.

Škvára se ukládá na zabezpečené skládce odpadů určené pro tuto skupinu odpadů. Elektromagneticky vyseparované železo je prodáváno jako druhotná surovina.

Z velína je řízen a kontrolován proces spalování a čištění spalin. Jedná se o "mozek" celé spalovny.

Ve snaze snížit množství škodlivých látek emitovaných do ovzduší bylo rozhodnuto o vybudování dalšího stupně čištění spalin, založeného na polosuché vápenné metodě čištění spalin spolu s technickými a provozními opatřeními k řešení problematiky těžkých kovů, dioxinů a jiných persistentních organických polutantů, označené jako stavba druhého stupně čištění spalin.

Emisní limity pro jednotlivé sledované škodliviny platné u nás jsou srovnatelné s emisními limity v průmyslově vyspělých zemích Evropy. Přitom je třeba podotknout, že složení SKO u nás je pro účely spalování výrazně nepříznivější než ve vyspělých zemích Evropy, protože tam je zcela běžný separovaný sběr SKO, který již na vstupu snižuje koncentrace škodlivin v produktech spalování a tím snižuje náročnost na celý čisticí proces spalin. Po uvedení do provozu druhého stupně čištění spalin se brněnská spalovna zařadila svými parametry mezi evropské ekologické stavby s cílem pozitivně působit na životní prostředí.

Schéma technologického procesu spalování odpadu a čištění spalin

Druhý stupeň čištění

Do objektu druhého stupně čištění jsou spaliny z kotlů přivedeny kouřovody a čištění probíhá ve dvou paralelních na sobě nezávislých linkách polosuchou vápennou metodou. Principem metody je řada chemických reakcí probíhajících mezi souproudem plynných horkých (210–260 °C) kyselých složek spalin a alkalickým sorbentem, kterým je aerosol vápenného mléka.

Tyto složky spolu reagují za postupného odpaření vody. Výsledným produktem reakce je velmi jemný prášek, který je odseparován ze spalin na tkaninových filtrech. K posledním chemickým reakcím dochází v nahromaděných vrstvách, ulpělých na těchto filtrech.

Do kouřovodu mezi absorbéry a tkaninové filtry se tlakově vhání aktivní uhlí (6–8 kg/hod), na němž se adsorbují další nežádoucí složky ze spalin, které nemohly být předchozími reakcemi odstraněny. Jedná se především o zbytky těžkých kovů a perzistentní organické polutanty typu PCDD/F, PCB a PAU.

Takto vyčištěné spaliny před vstupem do komína jsou podrobeny kontinuální analýze.

Celý proces je řízen řídícím systémem automaticky tak, aby na výstupu byla konstantní teplota spalin a zbytkový obsah škodlivin byl minimálně 2x nižší, než jsou přípustné emisní limity.

Objekt solidifikace

Popílek i odpadní produkt z druhého stupně čištění spalin obsahuje množství solí a těžkých kovů, které by mohly být na deponiích vyluhovány vlivem kyselých dešťových srážek. Vyluhování se proto zabraňuje tzv. solidifikací. V objektu solidifikace se smíchává popílek z prvního stupně čištění spalin s odpadním produktem z druhého stupně čištění spalin a jako pojivo se používá cement a voda. Chemické složení makrosložek odpadního produktu závisí na chemickém složení spalin (tedy na skladbě SKO), je přibližně následující: 60 % chloridu vápenatého, 20 % siřičitanu vápenatého, 3 % síranu vápenatého, asi 3–9 % zkarbonizovaného a nezreagovaného vápenného hydrátu. Solidifikovaný produkt v kašovité formě je odvážen speciálními auty na deponie, kde tuhne v litých vrstvách do 48 hodin.

V tomto alkalicky reagujícím prostředí jsou těžké kovy nerozpustné a veškeré škodliviny jsou zabetonovány a je tak zabráněno jejich vyluhování do okolí deponie.


Emisní limity

Emisní limity pro jednotlivé sledované škodliviny platné dle našich právních norem jsou srovnatelné s emisními limity v průmyslově vyspělých zemích Evropy.


NAHORUtoptisktisk
SAKO Brno, a.s., Jedovnická 2, 628 00 Brno, tel.: +420 548 138 111, fax: +420 548 138 102, zelená linka: 800/139 139, e-mail: sako@sako.cz