marathon
23. 7. 2025

Nesázejte se s kamarády u piva. Budete pak muset běhat maraton…

Přes 10 tisíc borců běhá každým rokem Pražský mezinárodní maraton. Pro každého z nich to představuje zajímavý a unikátní příběh osobní hrdinství, vítězství ducha nad 42 195 metry městské dlažby, asfaltu i šotoliny na Letenské pláni.  A jeden takový příběh, kdy vás ani zranění a dlouhá rehabilitace nezastaví, si dnes představíme. Pro Ondřeje Ratiborského, který vede Sběrný dvůr SAKO Brno na Jedovnické, to začíná - jako skoro všechno v Čechách a na Moravě - u sklenky dobrého moku.

Kdy Tě poprvé napadlo, že zkusíš maraton?
Jako každý skvělý nápad, tak i uběhnout maraton, vznikl v hospodě po pár pivech s kamarádama. Bylo to v létě roku 2019 a ze začátku jsem to bral jako sázku, na kterou se za pár týdnů zapomene. Ale i tak jsem se začal připravovat a myšlenka se mi začala opravdu líbit, takže jsem se rozhodl v roce 2020 zaplatit startovné. Bohužel se objevil COVID-19, s ním následný „lockdown“ a zrušení všech akcí. Další pokus jsem měl v roce 2023. I tentokrát mi nebylo přáno, protože jsem si na futsalovém turnaji městských firem přetrhl Achillovu šlachu. Ale teprve v ten moment to začala být pro mě velká výzva. Protože celá dosavadní příprava, trénink a v podstatě úplně všechno na čem jsem dřel, přišlo vniveč. Musel jsem začínat úplně od nuly. Ale jak se říká, ode dna se dá odrazit jen nahoru. A tak do třetice všeho dobrého jsem se letos v květnu konečně postavil na start a s časem 4 hodiny a 24 min úspěšně doběhl. Přestože ne jako první, tak se i tak cítím jako vítěz. 

Jak dlouho si trénoval?
Moje příprava byla specifická. Než jsem mohl opět trénovat na plné obrátky, musel jsem nejdříve absolvovat léčbu a následnou rehabilitaci, která trvala rok. Poté jsem pár týdnů přemýšlel, jestli to vůbec zkusím. Nakonec jsem se rozhodl, že tomu dám ještě jednu šanci. Připravoval jsem se přibližně 10 měsíců. 

Co všechno obnáší příprava na to, aby člověk zvládnul uběhnout přes 40 km rozpáleným městem?
Řekl bych, že tvrdý a kvalitní trénink, správná životospráva a regenerace. Také je to o psychice a správně nastavené hlavě. Důležité je dát si dosažitelný cíl a myslet pozitivně. Poslední kilometry jsou náročné a je důležité nevzdat se. Trénoval jsem 4–5 krát týdně, 1x týdně kondiční trénink, 1x týdně silový trénink, 2-3 x jsem chodil běhat. Ještě jsem chodil hrát rekreačně tenis, vyřadil alkohol a jiné neřesti. Sám bych to ale nezvládl.  Se všemi věcmi mi pomohli v Dark Side Movement v Brně. Nejdřív jsem tam chodil na rehabilitační cvičení po zranění a později jsem se tam začal připravovat na maraton. Využil jsem i jejich služby, jak správně jíst a regenerovat. Bez jejich pomoci bych to neuběhl. 

A jak se ti běželo? Připadal sis jako Zátopek? 
Běželo se mi dobře. Zvolil jsem takové tempo, které vydržím udržet po celou dobu běhu. Důležité bylo nestrhnout se atmosférou a nepřepálit začátek, což se mi naštěstí povedlo. Také počasí nám přálo, bylo pod mrakem a příjemných patnáct stupňů. Navíc podél celé trati byla spousta fanoušků včetně mojí manželky, kteří nám fandili a povzbuzovali nás. Byl to hezký pocit a dodávalo to energii. Ale jako Zátopek jsem si opravdu nepřipadal. 😃

Který kilometr bývá na trati nejhorší? Řekl bych, že ten poslední …
Podle mě to má každý jinak. Pro mě to byl 35. kilometr. Tam na mě dopadla krize. Už mě bolelo celé tělo. Byl jsem zralý na ručník. Byl jsem tak blízko, ale zároveň ještě daleko. A tak jsem začal vzpomínat na všechny tréninky, kdy jsem si říkal, že už nemůžu, ale vždy jsem zvládl udělat ještě jedno opakování, nebo uběhnout ještě jeden kilometr. Také jsem si představoval, jak v cíli s medailí na krku objímám manželku a společně slavíme. Pomohlo to. Kilometry ubíhaly a najednou tu byl poslední kilometr, který jsem si užil asi nejvíc ze všech. V ten moment jsem věděl, že to zvládnu. Tělo mě přestalo bolet, dostavila se ohromná dávka emocí. Po všech těch letech čekání jsem to konečně dokázal. Vtipné, že z něčeho, co byla jen hloupá sázka u piva, se stala událost, co mě změnila. Teď vím, že nic není nemožné. Když člověk chce, tak zvládne cokoliv. 

Ondro, co bys poradil těm, co by tě za rok chtěli následovat?
Život je příliš krátký a nikdo z nás neví, jak dlouho tu budeme. Člověk nemusí uběhnout hned maraton, ale pokud má nějaký sen, nebo si chce splnit nějakou výzvu, tak bych nečekal a nehledal výmluvy, proč to zrovna nejde. Nikdy nebude ideální čas. Stačí se podívat, co jsem zažil já, než se to konečně povedlo. Člověk to musí zkoušet a jít tomu naproti. Vždy je lepší si říct – zkusil jsem to, ale nevyšlo to, než litovat, že jsem to vůbec nezkusil.

Image
marathon

 

Image
marathon

 

Image
marathon
Image
marathon

Další novinky

Máte nějaké dotazy?

Každý den svážíme odpad z černých popelnic do zařízení na energetické využití odpadu, kde jej měníme v čistou energii, která se vrací do vašich domovů

Všechny kontakty

Spalovna CTA banner | SAKO Brno