Kam s vybitými tužkovými bateriemi? Rozhodně ne do odpadkového koše, či do přírody. Baterky patří pouze na sběrná střediska odpadu a do k tomu určených boxů v prodejnách elektro či supermarketech.
Když baterie odnesete na sběrná místa, předcházíte škodlivým procesům, které se negativně podepisují nejen na přírodě, ale i na našem zdraví. Zároveň díky recyklací získaným druhotným surovinám šetříme nerostné zdroje a nemusíme životní prostředí zatěžovat další těžbou.
Ze sta kilogramů baterií získáme 65 kilogramů surovin. Z těch tužkových jde zejména o zinek, ocel, mangan, nikl a měď. Z dalších typů baterií pak také olovo, kadmium, kobalt a stříbro. Získané suroviny pak využíváme k výrobě nových produktů využitelných například ve stavebnictví, dále při výrobě popelnic, okapů, ale třeba i kosmetiky, šperků nebo i hudebních nástrojů. Například recyklací 10 kg baterií získáme takové množství zinku, jaké je potřeba k výrobě mosazi pro jeden saxofon.
Vše začíná tím, že použité baterie odnesete na sběrné místo. Baterie z nich sváží společnost ECOBAT na třídicí linku do středočeského Kladna. Putují sem svozy z měst, obchodů i škol. Zde jsou baterie pečlivě roztříděny dle typu a chemického složení. Z třídicí linky jsou roztříděné baterie rozváženy do firem, které se specializují na recyklaci a zpracování různých kovů. V Česku jde například o Kovohutě Příbram, kde se zpracovávají olověné baterie.
Baterie následně čeká tavná pec nebo mechanické a chemické zpracování. Při pyrometalurgickém zpracování dochází k hutnickému zpracování v obloukové peci za vysokých teplot bez předchozí mechanické úpravy. Získáváme při něm:
◦ Slitinu železa, manganu a niklu. Využití má pro výrobu antikorozní oceli, například pro chirurgické nástroje nebo kuchyňské dřezy.
◦ Oxid zinečnatý. Ten se využívá pro výrobu zinku a dále pro povrchovou úpravu kovů, například pro pozinkované popelnice.
◦ Manganový silikát. Využívá se jako nízkoprocentní ruda v manganovém průmyslu. Mangan se obecně používá pro zlepšení mechanických vlastností, například ke zušlechťování konstrukční oceli.
Při mechanickém a chemickém zpracování dochází nejprve k drcení a separaci kovů, plastu a papíru a poté k loužení získané jemnozrnné černé hmoty. Jemnozrnná černá hmota je směs burelu (oxidu manganičitého), grafitu a elektrolytu (chlorid zinečnatý nebo hydroxid draselný), a dále železných kovů a kovového zinku. Následně se černá hmota zpracovává metalurgicky na zinek či oxid zinečnatý a manganovou strusku. Nebo také loužením na uhličitan zinečnatý, který se používá třeba v kosmetickém průmyslu nebo na výrobu některých krémů.
Železné kovy a kovový zinek se také dále zpracovávají metalurgicky.
Z jedné tuny tužkových baterií získáme zhruba 167 kg oceli, 210 kg zinku, 205 kg manganu, 15 kg niklu a mědi. Z dalších typů baterií pak také olovo, kadmium, kobalt a stříbro.
Podobná je situace s vybitými akumulátory. Také obsahují škodlivé látky, zejména těžké kovy, a i přes své malé rozměry mohou napáchat v přírodě výrazné škody. Bylo dokázáno, že těžké kovy obsažené v bateriích mají škodlivý vliv také na lidské zdraví. Správným tříděním napomáháme k jejich recyklaci.
(zpracováno s využitím materiálů od společnosti Ecobat Ecobat – Vše o sběru a recyklaci baterií)
